Co je příčinou této dezinformace nevíme, ale můžeme si k tomu v následujících řádcích říci pár faktů. Při vzdělávání pro dosažení odborné kvalifikace v oboru podkovář, je správná úprava bosého koňského kopyta alfou omegou a jsou jí věnovány desítky hodin výuky.

Utkvělá a zavádějící představa v naší společnosti, že záměrem a cílem podkováře je každému koni přibít podkovy za každou cenu, je zcela mylná. Většina odborně způsobilých podkovářů má ve skutečnosti ve svém portfoliu mnohdy početně významně zastoupenou skupinu klientů (koní), kteří jsou bosí a fungují komfortně a bez problémů.

Kovat nebo nekovat?
Nejen při úpravě zdravého kopyta, ale při úpravě bosého kopyta obzvláště, musíme zohlednit a zvážit konformaci končetin, tvar klenby chodidla, věk, způsob a míru využití koně, prostředí, ve kterém se daný kůň pohybuje. Pokud je po úpravě vše v rovnováze je všechno v pořádku. Jakmile však jeden z uvedených aspektů začne výrazně vyčnívat nad ostatními, začnou někteří koně vykazovat nekomfortní pohybové vzorce.

Co teď? Jaké je řešení?

Nejspíš se o tom pobavíte se svým podkovářem, který Vám při zvážení výše uvedených informací navrhne řešení se svými plusy a mínusy tak, abyste byli schopni se adekvátně rozhodnout.

Toto může někdy obnášet velmi málo, třeba ubrat na zátěži nebo se vyhýbat abrazivním či tvrdým nerovným povrchům, tak aby se kůň cítil komfortně. Pokud se však nacházíte v prostředí, které úpravu managementu z různých důvodů neumožňuje nebo potřebuje trénovat nebo se kůň pohybuje po všech typech povrchů, tak je na místě zvážit použití nějaké ochrany kopyta. Dle způsobu a četnosti využití můžete volit mezi botou a podkovou, nebo jak již bylo zmíněno výše upravit podmínky, tak, aby váš kůň mohl zůstat bosý.

Nic není černobílé a nejen každý kůň, ale každé kopyto je individuální.

​

Za Cech podkovářů ČR - Ing. Martin Surýnek